
Od počátku všeho času mezi sebou válčí andělští obyvatelé Nebeských Výšin a démonické hordy Planoucích Pekel o vládu nad tím, co bylo stvořeno. Nyní však tento boj zasáhl i svět smrtelníků... a ani člověk, démon nebo anděl nebudou ušetřeni...
Život Norreca Vizharana se proměnil v noční můru. Na výpravě za magickým pokladem objevuje tento potulný voják artefakt, jehož moc si nedokázal představit ani ve svých nejdivočejších snech: starobylou zbroj Bartuca, legendárního Pána Krve. Ale tato záhadami opředená zbroj je prokletá a pomalu přelévá svou zhoubnou sílu do Norrecovy zmučené duše. Nyní, stíhán démony, kteří touží zmocnit se temné zbroje, musí Norrec překonat chuť po krvi, kterou téměř není schopen ovládat, a dozvědět se pravdu o svém strašném prokletí dříve, než bude ztracen v temnotě navždy...
Originální vyprávění plné mečů, magie a nikdy nekončícího boje založené na stejnojmenné nejprodávanější počítačové hře od Blizzard Entrtainment, mnohokrát oceněné herními časopisy.
Život Norreca Vizharana se proměnil v noční můru. Na výpravě za magickým pokladem objevuje tento potulný voják artefakt, jehož moc si nedokázal představit ani ve svých nejdivočejších snech: starobylou zbroj Bartuca, legendárního Pána Krve. Ale tato záhadami opředená zbroj je prokletá a pomalu přelévá svou zhoubnou sílu do Norrecovy zmučené duše. Nyní, stíhán démony, kteří touží zmocnit se temné zbroje, musí Norrec překonat chuť po krvi, kterou téměř není schopen ovládat, a dozvědět se pravdu o svém strašném prokletí dříve, než bude ztracen v temnotě navždy...
Originální vyprávění plné mečů, magie a nikdy nekončícího boje založené na stejnojmenné nejprodávanější počítačové hře od Blizzard Entrtainment, mnohokrát oceněné herními časopisy.
J e d n a
Lebka se na ně zazubila, jako by s radostí zvala trojici, aby se k ní připojila v její věčnosti.
"Vypadá to, že tu nejsme první," zamručel Sadun Tryst. Zjizvený šlachovitý válečník klepnul do kostěného pozorovatele ostřím nože, až se rozhoupal. Za tímto hrůzným výjevem jen stěží rozeznávali kopí, které probodlo hlavu jejich předchůdce, a ponechalo ho viset přišpendleného na zdi, dokud čas neproměnil vše, kromě lebky, v hromádku kostí a hadrů na podlaze.
"Ty sis myslel, že budeme?" zašeptala vysoká postava v kápi. Jestli Sadun byl štíhlé postavy téměř připomínající akrobata, Fauztin byl skoro vychrtlý. Vizjereiský čaroděj se pohyboval úplně jako fantom, když se také dotknul lebky, tentokrát jen prstem v rukavici. "Ale zatím žádná kouzla. Jen primitivní, ale účinný mechanismus. Není čeho se bát." "Pokud na dalším kopí nebude tvoje hlava."
Vizjerei se zatahal za kozí bradku, kterou si pečlivě pěstoval. Zapadlé oči se jednou souhlasně zavřely. Zatímco Sadun navenek působil jako nevyzpytatelná lasička, zjevem i chováním Fauztin připomínal starou vrásčitou kočku. Nos ve tvaru knoflíku se neustále krabatil a dlouhé vousy pod nosem jenom dotvářely celkovou iluzi.
Žádný z nich nikdy neměl nijak valnou pověst, ale Norrec Vizharan by oběma svěřil život - a vlastně to již několikrát udělal. Teď se k nim zkušený válečník přidal a mžoural do rozlehlé temnoty, která dávala tušit nějakou velkou komnatu. Až dosud prozkoumali celkem sedm různých pater a nikde žádná past, kromě těch několika primitivních.
Ovšem taky nikde žádný poklad nebo cokoli cenného, obrovské zklamání pro malou skupinku dobrodruhů. "Jseš si jistý, že tu nikde kolem není žádná magie, Fauztine? Vůbec žádná?"
Kočičí rysy napůl skryté pod kápí se ještě více zvrásčily, téměř uraženě. Široká ramena jeho objemného pláště dodávala Fauztinovi téměř nadpřirozený zjev, zvláště když byl ještě vyšší než Norrec, o kterém se taky nedalo říct, že by byl malý. "Musíš se na to ptát, příteli?"
"No, já jenom, že to nedává smysl! Kromě pár malých a pěkně směšných pastiček jsme nepotkali nic, co by nám mělo zabránit dostat se do hlavní síně! Proč by se někdo dřel s kopáním všech těchhle chodeb a potom to nechal tak špatně hlídané!"
"Neřekl bych, že pavouk velkej jak lidská hlava je nic," přerušil ho hořce Sadun s prsty ve svých dlouhých, ale již prořídlých černých vlasech. "Zvlášť, když v tu chvíli byl zrovna na tvojí hlavě..."
Norrec ho ignoroval. "Není to náhodou tak, jak si myslím já? Nejdeme pozdě? Není už to zase jako tehdy v tom Tristramu?"
Před nějakou dobou, když zrovna jako žoldáci neměli nic na práci, vydali se hledat poklad do jedné malé, problémy sužované vesnice jménem Tristram. Podle legendy měl být v doupěti hlídaném všelijakou havětí ukryt poklad tak nesmírné ceny, že by mohl udělat krále z těch
šťastnějších, kterým by se podařilo žít tak dlouho, aby ho našli. Norrec se tam se svými přáteli vypravil. Vstoupili do labyrintu v mrtvolném tichu noci bez toho, aniž by si promluvili s místními obyvateli...
Po všem tom úsilí, po mnoha soubojích s podivnými monstry a po tom, co se vyhnuli smrtelným pastem zjistili, že někdo jiný už obral toto podzemní bludiště o všechno, co mělo nějakou cenu. Až po svém návratu do vesnice se dozvěděli smutnou pravdu, že nějaký mocný válečník sestoupil do labyrintu před pár týdny a údajně zabil hrozného démona jménem Diablo. Nevzal zdaleka všechno zlato a drahokamy, ale jiní dobrodruzi, kteří dorazili zanedlouho potom, velmi dobře využili jeho práce. S mnohem menším nebezpečím kolem si odnesli vše, co našli. Těch pár dnů zpoždění mělo za následek prázdné kapsy jako odměnu za všechno úsilí Norreca a jeho společníků...
Norreca nemohla utěšit ani slova jednoho vesničana, popravdě ne zcela příčetného, který je při odjezdu varoval, že ten válečník, nazývaný Poutník, Diabla nezničil, ale spíše jen osvobodil ještě daleko větší zlo. Norrecův tázavý pohled směrem k Fauztinovi byl zodpovězen nic neříkajícím pokrčením ramen vizjereiského čaroděje.
"Všude najdeš nějaké příběhy o uprchlých démonech a strašlivých prokletích," dodal Fauztin bez známky nějakého většího znepokojení. "Diablo je obecně jednou z jejich nejpopulárnějších postav."
"Ty nevěříš, že na tom může něco být?" Když byl Norrec ještě dítě, strašili ho historkami o Diablu, Baalovi a jiných monstrech z temnot, aby nezlobil.
Sadun Tryst si pohrdavě odfrknul. "Tys někdy viděl démona na vlastní oči? Nebo znáš někoho, kdo jo?"
Norrec musel přiznat, že ne. "A ty, Fauztine? Říká se, že Vizjerei umí vyvolat démony, aby vykonali jeho vůli."
"Kdybych to uměl, myslíš, že bych prohledával prázdné labyrinty a hrobky?"
Tahle poznámka víc než cokoli jiného Norreca přesvědčila, aby zařadil vesničanova slova mezi ostatní báchorky. Popravdě, nebylo to tak těžké. Koneckonců, jediné, co ty tři teď zajímalo, bylo bohatství.
Bohužel to stále více vypadalo, že se jim poklady znovu vyhnuly.
Fauztin nahlédl dál do chodby a rukou chráněnou kalenou rukavicí pevněji stiskl dlouhou magickou hůl. Její horní konec ozdobený velikým drahokamem - zdroj jejich světla - krátce zazářil. "Doufal jsem že se mýlím, ale nyní mám strach, že je tomu tak. Nejsme zdaleka první, kdo se to tady rozhodl prohledat."
Lehce prošedivělý bojovník si tiše zaklel pod vousy. Za svůj život sloužil pod mnoha veliteli, hlavně během válečných výprav z Westmarche, a díky tomu, že přežil všechna tato tažení - často jenom o vlásek - došel k jednomu závěru. Nikdo se v tomto světě nemá šanci prosadit bez peněz. Dotáhl to až na kapitána, byl třikrát degradován a nakonec po posledním debaklu odešel z armády úplně.
Válka byla Norrecův život od té doby, kdy byl dost starý na to, aby zvedl meč. Jednou měl dokonce něco, čemu by se dalo říkat rodina, ale všichni dnes byli mrtví. Stejně jako jeho ideály. Stále se považoval za spořádaného člověka, ale to žaludek nenaplní. Norrec se rozhodl, že to musí jít i jinak...
A tak se se svými dvěma druhy vydal hledat bohatství. Stejně jako Sadun měl Norrec na sobě pár jizev, ale nehledě na to, vždycky připomínal spíše obyčejného farmáře.
Velké hnědé oči a oválná tvář -slušelo by mu to s motykou v ruce. Ale i když se statnému veteránovi tahle vize občas zjevovala, věděl, že bude potřebovat zlato, aby si mohl nějaký pozemek koupit. Tahle výprava je měla přivést k bohatství dalece překračujícímu jejich potřeby, dalece překračujícímu jejich sny...
Ale teď to celé vypadalo jako ztracený čas... už zase. Vedle něj Sadun Tryst vyhodil nůž do vzduchu a znovu jej bravurně chytil za rukojeť. Udělal to ještě dvakrát, evidentně o něčem přemýšlel. Norrec si dokázal jasně představit o čem. Strávili tímto pátráním měsíce, cestovali přes moře do severního Kehjistanu, spali o zimě a dešti, sledovali falešné stopy, prohledávali prázdné jeskyně, jedli všelijakou havěť, když se jim při lovu nedařilo - a všechno kvůli Norrecovi, který tohle totální fiasko zinscenoval.
A co hůř, tahle výprava se celá zrodila na základě snu, snu o rozeklané hoře vzdáleně připomínající dračí hlavu. Kdyby o ní snil jenom jednou nebo dvakrát, mohl by Norrec na celý výjev zapomenout, ale během let se stejný sen opakoval až příliš často. Kdekoli bojoval, díval se Norrec, jestli neuvidí horu ze svého snu, ale bez úspěchu. Až se potom jeden poutník z mrazivých severních zemí zmínil o tom, že na své cestě minul podobné místo. Prý tam řádí duchové a lidé, kteří projíždějí v blízkosti hory, často mizí nebo jsou objeveni až po čase bez masa a s rozdrcenými kostmi...
Tehdy si byl Norrec jistý, že se ho sem pokusil zavolat osud. Ale jestli tomu tak bylo - proč do dávno vypleněné hrobky! Vstup byl sice dobře skryt ve skále, ale rozhodně byl otevřen všem příchozím. Už to mu mělo leccos napovědět.
Norrec však odmítal vidět jakékoliv nesrovnalosti. Všechny naděje, všechny sliby společníkům...
"Zatraceně!" Nakopl nejbližší zeď tak, že ho jenom masivní bota zachránila od zlomených prstů. Norrec mrštil mečem o zem, dál proklínaje svou naivitu.
"Ve Westmarchi je nějakej novej generál a najímá žoldáky," navrhl Sadun vstřícně. "Říkaj, že má velký plány...
"Už žádnou válku" mručel Norrec ve snaze zakrýt bolest šířící se chodidlem. "Už žádné pokusy umřít pro slávu druhých."
"Jenom sem myslel..."
Vytáhlý čaroděj silně udeřil holí do země, aby si získal pozornost svých společníků. "V tomto okamžiku by bylo hloupé nejít až do centrální síně. Snad nám ti, kteří zde byli před námi, nechali pár tretek nebo mincí. V Tristramu jsme pár zlatých mincí našli. Každopádně to nikomu neublíží, když budeme hledal ještě trochu déle, nebo ano, Norrecu?"
Věděl, že se Vizjerei jenom snaží uklidnit jeho hořké emoce, ale stejně se té myšlence podařilo uhnízdit ve veteránově mysli. Vše, co potřeboval, bylo pár zlatých mincí! Byl ještě stále dost mladý na to, aby se oženil, začal nový život, možná dokonce vychoval děti...
Norrec zvedl meč a otřel zbraň, která mu už několik let tak dobře sloužila. Udržoval ji vždy čistou, pyšný na tu jednu z mála věcí, které byly opravdu jeho. Na tváři se mu usadil odhodlaný výraz. "Jdeme."
"Člověče, na to, kolik toho máš v palici, toho nenamluvíš moc," zavtipkoval Sadun směrem k čaroději, když vyrazili. "A ty zase používáš až příliš mnoho slov na někoho, kdo nemá zrovna moc co říct."
Přátelská slovní potyčka mezi jeho společníky pomohla
Norrecovi trochu uklidnit rozháranou mysl. Připomněla mu ty časy, kdy společně procházeli těmi největšími potížemi.
Hovor však ustal, protože dorazili k tomu, co určitě musela být poslední a nejvýznamnější síň. Fauztin zavelel stát a krátce upřel zrak na drahokam na špici své hole.
"Než půjdeme dál, měli byste vy dva raději zapálit louče." Louče si schovali pro případ nouze, čarodějova hůl jim až do této chvíle stačila. Fauztin už neřekl nic víc, ale Norrec přemýšlel, zatímco zapaloval křesadlem svou louči, zda Vizjerei konečně zaregistroval nějakou magii, která by stála za povšimnutí. Pokud ano, možná tam přeci z pokladu ještě něco zůstalo...
Norrec zapálil svou loučí Sadunovu. Obklopena poněkud bezpečnějším světlem, trojice znovu vyrazila. "Přísahám," reptal Sadun o pár chvil později, "přísahám, že mi vstávají vlasy na hlavě!"
Norrec se cítil stejně. Ani neprotestoval, když se Vizjerei ujal vedení. Klany Dálného východu dlouho studovaly umění magie a Fauztinovi lidé jí studovali nejdéle ze všech. Pokud by nastala situace, kdy by bylo zapotřebí použít magii, dávalo v každém případě smysl ponechat to na hubeném mágovi. Norrec a Sadun by ho v tom případě chránili od jiných útoků.
Zatím tato dohoda fungovala.
Na rozdíl od těžkých bot válečníků, nevydávaly Fauztinovy sandály při chůzi žádný hluk. Mág natáhl ruku s holí dopředu a Norrec si všiml, že přes svou sílu nedokázal drahokam příliš svítit. Pouze pochodně plnily svou funkci tak, jak měly.
"Je to staré a mocné. Naši předchůdci možná nebyli tak úspěšní, jak jsme si mysleli. Možná ještě nějaký poklad najdeme. A možná i něco jiného. Norrec zesílil stisk ruky na jílci meče, až mu klouby na prstech zbělaly. Chtěl zlato. Ale také chtěl žít, aby ho mohl utratit.
Vzhledem k tomu, že hůl ztratila svou spolehlivost vrátili se bojovníci na čelo. To ovšem neznamenalo, že by Fauztin už nebyl potřebný. I nyní, byl si veterán jistý, se jeho magický společník soustřeďoval na nejrychlejší a nejjednodušší kouzla proti čemukoli, co by mohli potkat. "Je tu tma jak v hrobě" mručel Sadun.
Norrec neříkal nic. Nyní byl pár kroků před svými společníky a tím pádem vstoupil do samotné síně jako první. Přes nebezpečí, která se tam mohla skrývat, cítil se téměř vtažen dovnitř, jako by ho něco volalo...
Trojici oslepila prudká záře. "Bože!" vykřikl Sadun. "Nevidím!"
"Počkej chvíli," uklidňoval ho čaroděj. "To přejde"
A taky přešlo, ale jakmile se jeho oči přizpůsobily, padl pohled Norreca Vizharana na něco tak úžasného, že musel dvakrát mrknout, aby se ujistil, že to není jen iluze, výplod jeho vlastních tužeb.
Super, blog......