close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
NIE KAŽDÝ ĎEŇ SVIETI SLNKO, ALE JA BUDEM ŽIŤ TAK, ABY SOM VEDELA, ŽE ZA MRAKMi JE TA HVIEZDA STÁLE...

Diablo I. - Dědictví krve kapitola 7 2/2

14. března 2010 v 13:22 | Jan Netolička, autor českého překladu |  Richard A. Knaak - Diablo
Norrec otevřel oči, "Co sakra je..."
Zarazil se napůl již na nohou. I když lampa zhasla, Norrec viděl dost, aby si uvědomil, že je v kajutě sám. Ta žena naklánějící se nad ním - pohled, na který hned tak nezapomene - musel být výplod snu.

Nedokázal přesně říct, co tam dělala, ale vypadalo to, že s ním chtěla mluvit.
Krásná žena, která s tebou chce jenom mluvit, půjde po peněžence, poznamenal jednou Fauztin, když Sadun Tryst málem přišel o svůj měšec při rozhovoru s krásnou zlodějkou. Ale jak mohla nějaká žena ublížit Norrecovi ve snu, obzvláště za současné situace? Přál si, aby se neprobudil. Snad kdyby sen pokračoval, mohlo se z něj vyvinout ještě něco příjemnějšího. Každopádně to byla příjemná změna po všech těch nočních můrách.
Když už si vzpomněl na noční můry, pokusil se vybavit si, co jej vlastně probudilo. Ta žena to nebyla. Nějaká předtucha? Taky ne. Spíše pocit, že se k němu blíží něco strašlivého, i když nad sebou viděl skloněnou jen nádhernou snědou svůdkyni...
S Norrecem to náhle hodilo tak, že narazil do dveří kajuty, které se však bez varování otevřely.
Kdyby byl odkázán jen na vlastní schopnosti, nebyl by Norrec schopen zareagovat dostatečné rychle, ale zbroj naštěstí jednu jeho ruku vymrštila a on se zachytil rámu dveří. Jinak by jistě proletěl shnilým zábradlím přímo do rozbouřeného moře. Norrec se přitáhl a již znovu o své vlastní vůli se postavil na nohy.
Copak kapitán Casco ztratil kontrolu nad lodí a posádkou? Když nebudou opatrnější, tak vítr a vlny roztrhají Hawksfire na kusy!
Chytil se pevně zábradlí a začal se drát proti větru na příď. Přes ohlušující řev moře a rachot hromů nebylo možné námořníky slyšet, ale kapitán Casco jim teď určitě dával co proto ze jejich neopatrnost. Kapitán se určité postará o to, aby posádka...
Na palubě Hawksfire nebyla ani noha.
Norrec nemohl uvěřit vlastním očím. Podíval se ke kormidlu. Někdo ho zajistil silným lanem, aby loď udržel alespoň částečně v přímém směru. Tím ale jakákoliv starost o osud lodi končila. Některé plachty se již volně zmítaly ve větru, jiné byly téměř rozervané. Posádka musela být v podpalubí. Nikdo nemohl být tak šílený, aby v tomhle počasí opustil ovladatelnou loď. Dokonce ani posádka takové lodi, jako byla Hawksfire. Casco si je jistě sezval do jídelny, aby s nimi probral nějakou vážnou věc. Určitě to musela být...
Záchranný člun, který měl být zavěšen blízko místa, kde Norrec stál, zmizel.
Voják se rychle podíval přes zábradlí, ale uviděl jen volná lana, jak bičují trup lodi. Přeběhl na druhý bok, ale jeho největší obavy se naplnily. Posádka opustila Hawksfire a ponechala ji i Norreca napospas bouři...
Ale proč?
Na tuto otázku znal předem odpověď. Představil si výrazy tváří členů posádky poté, co vyvolal démony, aby opravili stěžeň. Strach a hrůza - a to ne ze zbroje, ale z muže, který ji měl na sobě. Posádka se děsila sil, kterými podle ní Norrec vládl. Již od počátku plavby viděl kolem sebe strach pokaždé, když vstoupil do podpalubí. Už tehdy věděli, že není žádný obyčejný pasažér, a incident s rozbitým stěžněm jim dal za pravdu.
Bez ohledu ne vítr a déšť se ještě jednou opřel o zábradlí a pokusil se někde zahlédnout záchranný člun s uprchlou posádkou. Bohužel už to asi byly hodiny od chvíle, kdy využili jeho vyčerpání a opustili loď. Nevadilo jim, že se pravděpodobně odsoudili k smrti na rozbouřeném moři, námořníci měli větší strach o své nesmrtelné duše než o smrtelná těla.
Ale co teď bude dělat on? Jak mohl doufat, že se mu podaří ovládal Hawksfire a dovést ji bezpečně k pevnině? O Lut Gholeinu ani nemluvě.
Bleskurychle se otočil, když za sebou najednou uslyšel skřípavý zvuk.
Z podpalubí vyšel strhaný kapitán Casco. Už předtím vypadal hrozně, ale teď ze všeho nejvíc připomínal ducha, který navíc nemá vůbec radost z toho, že vidí Norreca.
"Ty..." zavrčel. "Démoní muži..."
Norrec k němu přistoupil, podepřel jej a uchopil za ramena. "Co se stalo? Kde je posádka?"
"Pryč!" vyštěkl kapitán a vyprostil se z Norrecova sevření. "Na dno moře raději než na paluba s pán démonů." Prodral se kolem žoldáka "Moc práce! Pryč!"
Ohromený voják sledoval Casca, jak se pokouší přivázat některá lana. Celá posádka opustila loď, ale kapitán se nejen snažil udržet Hawksfire na hladině, ale dokonce v kuse. Vypadalo to celé jako šílené bezvýznamné cvičení, ale Casco byl rozhodnutý dělat vše, co bylo v jeho silách.
Norrec vyrazil za ním a zařval: "Co mám dělat?" Promočený námořník se na něj pohrdavě podíval. "Skočit přes paluba!"
"Ale..." Casco ho ignoroval a přešel k dalším volným lanům. Norrec udělal krok za ním, ale uvědomil si, jak zbytečné by bylo dál kapitána přesvědčoval. Casco měl důvod ho nenávidět a bát se ho zároveň a žoldák mu to nemohl vyčítat. Kvůli němu asi přijde o loď i o svůj život.
Zablesklo se tak blízko, že Norrec musel odvrátit hlavu, aby z té záře neoslepl. Frustrován neschopností cokoli udělat zamířil ke dveřím do podpalubí. Snad se mu podaří něco vymyslet, když bude na chvíli z dosahu bouře.
Pár lamp tu ještě svítilo, ale ani světlo nepomohlo, aby se Norrec necítil v té prázdnotě kolem divně. Všichni kromě Casca opustili loď vstříc jisté smrti, jen aby utekli před přítomností pána démonů. Kdyby věřili, že ho mohou zabít, jistě by se o to pokusili, ale přehlídka síly, kterou zbroj na palubě předvedla, je přesvědčila o opaku.
Norrec přemýšlel jak dlouho může trvat, než Hawksfire podlehne vlnám a větru.
Zadíval se na rukavice, část zbroje, kterou si nejvíce spojoval se svým utrpením. Kdyby nebylo zbroje, nikdy by se v takové situaci neocitl.
"Takže?" promluvil Norrec posměšně k Bartucovu odkazu. "Co hodláš dělat teď? Budem plavat, až se loď potopí?"
Nejprve litoval, že se o té možnosti vůbec zmínil, v obavě, že by se o to zbroj mohla skutečně pokusil Norrec se ani nesnažil představit si, jak těžké brnění plave na hladině. Pro něj jako pro člověka, který se na moře dostal jen párkrát, byla smrt utopením ta nejhorší. Dusit se, plíce plné vody, a dívat se,jak ho hlubina pohlcuje... raději mít břicho rozpárané mečem!
Hawksfire se otřásla, tentokrát tak prudce, že trup zoufale zanaříkal. Norrec pohlédl ke stropu a přemýšlel, jestli to znamená, že kapitán Casco ztratil i tu částečnou kontrolu, kterou nad lodí měl.
Loď se znovu otřásla a prkna se doslova ohnula. Ještě párkrát a bylo jisté, že ty nejčernější představy se vyplní. Už úplné cítil studenou vodu, jak mu stoupá až ke krku a výš...
Rozhodnut nepodlehnout panice se Norrec rozběhl po schodišti v zoufalé snaze nezakopnout a dostat se na palubu. Ať již si o něm myslel námořník cokoli, musel mu nějak pomoci udržet Hawksfire na hladině.
Slyšel Casca, jak řve něco ve svém mateřském jazyce, evidentně snůšku těch nejhorších nadávek a kleteb. Norrec se rozhlédl, aby kapitána našel.
Pak ho uviděl - spolu s ohromným monstrem napůl vynořeným z vody.
Ztělesněná hrůza obrovských rozměrů se stovkami chapadel s velikánským rudým okem držela Hawksfire v pevném sevření. Vodní netvor připomínal gigantickou chobotnici, kterou nějaká strašná síla nejdříve dokázala stáhnout z kůže a pak pokrýt její tělo milióny zahnutých ostnů. Co hůř, většina chapadel neměla přísavky, ale spíše malé pařáty, které trhaly loď, kamkoli dosáhly. Zábradlí zmizelo již téměř celé a část paluby také. Několik chapadel se nyní sápalo po plachtách.
Kapitán Casco pobíhal po palubě a útočil na chapadla dlouhou tyčí na konci opatřenou hákem. Blízko něj již leželo jedno utržené chapadlo, ze kterého vytékala temná tekutina. Bez ohledu na všudypřítomné nebezpečí se námořník dál zoufale snažil chránit svou loď. Byl to absurdní a zároveň strašlivý pohled. Jediný muž snažící se zastavit nevyhnutelné...
Norrec se znovu podíval na rukavice a zařval: "Dělej něco!
Zbroj nereagovala.
Norrecovi nezbývalo nic jiného než se rozhlédnout po nějaké zbrani. Našel další tyč s hákem, chopil se jí a běžel Cascovi na pomoc.
V pravý čas, protože v tu chvíli se za kapitánem objevila dvě chapadla sápající se mu po krku. Jeden z pařátů na chapadlech se zaťal do Cascova kostnatého ramene, až kapitán zařval bolestí.
Norrec zaryl hák do nestvůrného pařátu a vší silou zatáhl.
Ke svému úžasu se mu podařilo jej vyrvat. V tom samém okamžiku se však druhé chapadlo s nelidskými pařáty obrátilo proti Norrecovi. Navíc dvě další chapadla s přísavkami zaútočila z pravé strany.
Norrec ťal hákem do jednoho z nich a přinutil je se stáhnout. Z druhé strany po něm sekl pařát s drápy dlouhými jako lidský prst a pokusil se mu zatnout do tváře. Podařilo se mu uhnout. Ihned zaútočil tyčí, ale minul.
Jaká stvůra se to ukrývá v mořských hlubinách! Musel přiznat, že toho o životě v Twin Seas nevěděl mnoho, ale i tak, Norrec Vizharan nikdy o žádném netvoru podobných rozměrů a vzhledu neslyšel. Monstrum vypadalo spíš, jako by přišlo přímo z nějaké strašlivé legendy, zrůda, která patřila spíš do světa démonických impů, které Norrec vyvolal dříve.
Démoni? Mohlo tohle stvoření být nějakým druhem démona? Mohlo by to vysvětlovat, proč zbroj vůbec nereaguje? Stále toho bylo ještě tolik, čemu voják nerozuměl, přesto...
Více než tucet dalších chapadel, některá s bizardními pařáty, některá s přísavkami, se vynořila z moře a oddělila svým útokem Norreca a Casca od sebe. Kapitán byl očividně zběhlejší v práci s tyčí a okamžitě hákem rozerval dvě z nich. Norrecovi se nedařilo tak dobře, zahnal několik chapadel, ale nezpůsobil jim žádná zranění.
Stále více chapadel zanechávalo trhání paluby a přidávalo se k boji se zoufalými obránci. Jednomu z nich se podařilo vytrhnout Cascovi tyč z rukou takovou silou, že kapitán spadl na prkna. Několik chapadel ho okamžitě omotalo a táhlo směrem k rudému planoucímu oku.
Norrec by rád pomohl, ale jeho vlastní situace se stávala horší a horší. Nakonec se mu chapadla motala kolem nohou a pasu. Dvě další mu vytrhla tyč z rukou. Voják se najednou ocitl ve vzduchu. Cítil, jak se pomalu začíná příšerným sevřením dusit i přes ochranu magické zbroje.
Zařval bolestí, když mu pařát roztrhl levou tvář. Někde mimo své zorné pole slyšel Casca klít, když se stejně jako Norrec blížil smrti.
Norrecovi se kolem krku ovinula další hadovitá část netvorova těla. Pokusil se ho zoufale z posledních sil odtáhnout, vědom si skutečnosti, že se mu to nemůže podařit,
Rukavice rudě zaplála.
Chapadlo mu okamžitě uvolnilo krk, ale nepodařilo se mu stáhnout se, protože ho rukavice nepouštěla. Norrecova druhá ruka, rovněž rudě zářící, uchopila chapadlo svírající ho kolem pasu.
Netvor téměř okamžitě stáhnul všechny části svého těla z dosahu nebezpečných rukavic a Norrec na chvíli zůstal viset za ruce vysoko nad palubou Hawksfire. Bouře ho bičovala, ale Bartucova zbroj se nehodlala pustit ohromného monstra, i když se nyní netvor pokoušel roztáhnout chapadla co nejdál od sebe. Norrec zaúpěl. Měl pocit, že mu zrůda každou chvíli utrhne obě ruce.
"Kosovi nimeth!" zakřičela jeho ústa. "Gorarni... gararai"
Netvora zasáhl energetický výboj.
Kreatura se zatřásla a téměř se vyprostila z Norrecova sevření jen díky křečím, které jí způsobila bolest. Ale rukavice držely pevně. Vojevůdcovo brnění ještě evidentně neskončilo.
"Kosovi nimeth" opakovala vojákova ústa. "Gararci dekadas."
Druhý výboj zasáhl mořskou obludu přímo do rudého oka. Výboj je snadno zcela vypálil a Norreca i loď zalila sprška vařící tělní tekutiny.
"Dekados" Místo pod Norrecovými prsty zešedla. Hadovité části obrovského těla na místě zkameněly.
Zrůda ztuhla, ostatní chapadla zůstala nehybně v pozici, ve které byla ve chvíli, kdy z Norrecových úst vylétlo poslední magické slovo. Šedá barva se rychle v místě, kde se jich dotýkaly Norrecovy ruce, na všechny strany a během několika sekund pokryla celé netvorovo tělo.
"Kosovi nimeth" zakřičel Norrec potřetí a jak očekával, naposled.
Výboj mnohem silnější než ty předchozí zasáhl zkamenělou stvůru do místa, kde zela temná díra po vypáleném oku.
Monstrum se roztříštilo na tisíce kousků.
Rukavice povolily stisk na rozpadajících se chapadlech a Norrec poznal, že je opět pánem svého těla. Bez jakékoli jiné opory zoufale znovu sáhl po chapadle, ale to už nedrželo pohromadě.
Zřítil se na dřevěnou palubu s nadějí, že se nárazem zabije dřív, než se propadne do rozbouřených vod.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama